Aurelia
Jméno a příjmení, rod: Aurelia
Věk: 27 - 28 let
Rasa: Člověk
Strana: Inkvizice
Pozice: Vůdkyně špehů, rádce Inkvizitorky
Kategorie: Rogue
Zbraň: Výcvik špehů ji naučil zacházet s různorodou sortou zbraní, s některými si rozumí více, než s jinými. Ovládá boj na krátkou i větší vzdálenost, od počátku ji vedli k oběma variantám. Do umění lukostřelby Reli zasvětila její předchůdkyně. Zdědila zbraně zesnulé vůdkyně, přesto je z jakési úcty nepoužívá. Často nosí na zakázku vyrobený luk z ořechového dřeva s vyrytými symboly, toulec s plnou zásobou šípů, jimž nechybí otrávené šipky. Existuje však zbraň, o níž ví pouze Inkvizitorka s rádci a ti, jež setkání s ní nepřežijí. Jedná se o zvláštní čepel, jíž nepřítel na první pohled přehlédne a nespatří ji do okamžiku, než projde kůží a způsobí zranění dle záměru uživatele. Skrytou čepel má upevněnou na pravé ruce pásky. Správným pohybem se aktivuje složitý, vystřelovací mechanismus ostré čepele, jež kromě cuknutí končetiny oznámí taktéž cvaknutí vyvolávající na rtech mladé členy nepěkný úsměv značící jediné - konec hry.
Něco o postavě: Počátek Aureliina života do jejího příběhu vnáší mnoho otazníku již od samotného počátku. Bouřlivé noci, kdy prve zřela svět, dostala označení "zplozenec Starého Boha", neb krví zbarvené duhovky nemohlo mít neposkvrněné nemluvně. Krátce poté, co rodička zesnula, dítě vložili do rukou posla, jenž odvést do Hlubokých cest jej měl a zanechat vlastnímu osudu. Jak se dostala do sirotčince pod taktovkou Sester představených v hlavním městě Thedasu není jisté. Nezařadila se mezi tamní osiřelé děti, jelikož se jí báli. Stala se z ní samotářka od útlého věku. Trávila dny i noci sama na temných místech, kde se jí neodvážila hledat leckterá Sestra, neb jak našla příležitost, nepozorovaně se toulala po sirotčinci a objevovala neznámo.
S přicházejícím adolescentním obdobím nenastal týden, kdy neutekla a netoulala se po Val Royeaux, popřípadě neodcizila drobnost náhodnému kolemjdoucímu na trzích či skromně používaných uličkách hlavního města. Občasnými toulkami se naučila splývat s okolím. Stačilo na okamžik polevit v ostražitosti a vběhla do náruče městkých stráží. Veškeré snahy o únik vyšly vniveč, nuceně předstoupila před Spolek s císařovnou v čele s obviněním z krádeže, jíž se dopustila. Ač se také v tomto okamžiku pokusila zmizet, vrazila do doprovodu přicházející Inkvizitorky, přesněji vůdkyně špehů Leliany. Jednání s Inkvizicí mělo přednost před nezbedným dítětem, proto ji odvedli do vězení, kde zůstala následující okamžiky, do příchodu posla s příkazem, že ji mají předvést přes osazenstvo trůnního sálu. V doprovodu stráže se ocitla opět před všemi přítomnými. Několik náhodně položených otázek vynucující odpovědi vystřídal návrh - nabídka přidání se ke špehům podřizujícím se Inkvizici. Buď to či podvolení se vůli Spolku, načež neměla možnost dopředu zjistit, oč se jedná.
Po bedlivém zvážení, na nějž neměla déle, než pouhých pět minut, nabídku přijala a Aurelia se v necelých čtrnácti letech stala nejmladším učněm "stínového lidu", jak špehy pracující pro Inkvizi nazývala. Podstoupila tvrdý trénink pro zdokonalení prozatímních schopností, které popravdě nestáli za nic, avšak vzhledem k učenlivosti mladého článku, se poměrně brzy dostala na úroveň starších. Ze začátku dostávala snazší úkoly pod dohledem schopnějších a párkrát padla právem na čumák. Žádný učenec z nebe nespadl a chybami se člověk učí, často slýchala z úst svých mentorů. Jak plynul čas, čím dál více pracovala zdokonalení schopností, až se stala jedním z předních agentů tehdejší vůdkyně špěhů. Proti stínové princezně se otočili někteří druhové, jimž musela dokázat, že pozici získala právem. Úspěšným splněním zadaného úkolu zavřela ústa všem, snad i překvapila nadřízenou brilantně odvedenou prací.
Skon Inkvizitorky a jejích rádců v ní vyvolal zármutek, neb přišla o mentorku a člověka, jemuž se mohla kdykoli svěřit. S volbou nového vůdce nechtěla mít nic společného proč také...? Netoužila nahradit zesnulou, avšak výběr nové Inkvizitorky nemohla jakkoli ovlivnit. S odkazem Leliany se rozhodla nakládat opatrně, přesto nepřipustit povolení v dříve stanovených pravidlem. Nesnadné začátky zvládla nejen k vlastnímu údivu dobře, ač nutkání od všeho uprchnout sílilo každým dnem. Podpora od přeživších mentorů umlčela negativismus a slušně jej nakopala. Aurelia se pevně chopila svých povinností a s pomocí starších se brzy vžila do vůdcovské pozice. Ač počet špehů je nadmíru uspokojující, jsou dny, kdy se musí sama vrhnout do akce, neb vyjít z kondice je více, než nežádoucí. Tréninkové programy vede sama a přestože se může zdát, že nemusí mít mnoho volného času, nedovolí si zmeškat jakékoli jednání s Inkvizitorkou a zbylými rádci. Není-li k nalezení ve svých komnatách ve Skyholdu či uličkách Val Royeaux, nachází se v knihovně či studování taktických plánů v terénu.
Nedá se říci, že schvaluje vše, s čím církev veřejně vystupuje před obyvateli Val Royeaux, avšak naučila se to respektovat. Každá práce vyžaduje oběti.
Reli má poněkud komplikovanější povahu. Během práce si udržuje profesionální, neutrální tvář, nevyžaduje-li situace jinou. Pracovní povinnosti plní pečlivě, obezřetně a bezchybně, avšak i mistr tesař se někdy utne a v těchto chvílích se objevuje její spontánní stránka osobnosti, jež se zaměří výhradně na vyřešení nechtěných potíží. Mívá problém s uznáváním autorit, pokud je jí však dopřán čas, zvykne si a je s ní snazší komunikace, ať se jedná o cokoli. Horší je, objeví-li se odvěká tvrdohlavost, kdy pouze dobře mířené argumenty dokáží změnit její názor a přesvědčení, tudíž přestoupit na druhou stranu. Vycházet s Aurelií se zdá nemožnější, než vůbec je. Přes svou samotářskou stránku tomu tak vždy není, při své práci se musí spoléhat i na ostatní a chovat se jako týmový hráč. Dovede se chovat podle etikety, přestože to není většinou potřebně, i když některé mise v přestrojení si to přímo žádají.
Před lety, kdy vymyslela mechanismus pro svou soukromou zbraň zvanou Skrytá čepel, přišla nešťastnou náhodou o pravý malíček.
Nick hráče: AnneGrey
Věk: 27 - 28 let
Rasa: Člověk
Strana: Inkvizice
Pozice: Vůdkyně špehů, rádce Inkvizitorky
Kategorie: Rogue
Zbraň: Výcvik špehů ji naučil zacházet s různorodou sortou zbraní, s některými si rozumí více, než s jinými. Ovládá boj na krátkou i větší vzdálenost, od počátku ji vedli k oběma variantám. Do umění lukostřelby Reli zasvětila její předchůdkyně. Zdědila zbraně zesnulé vůdkyně, přesto je z jakési úcty nepoužívá. Často nosí na zakázku vyrobený luk z ořechového dřeva s vyrytými symboly, toulec s plnou zásobou šípů, jimž nechybí otrávené šipky. Existuje však zbraň, o níž ví pouze Inkvizitorka s rádci a ti, jež setkání s ní nepřežijí. Jedná se o zvláštní čepel, jíž nepřítel na první pohled přehlédne a nespatří ji do okamžiku, než projde kůží a způsobí zranění dle záměru uživatele. Skrytou čepel má upevněnou na pravé ruce pásky. Správným pohybem se aktivuje složitý, vystřelovací mechanismus ostré čepele, jež kromě cuknutí končetiny oznámí taktéž cvaknutí vyvolávající na rtech mladé členy nepěkný úsměv značící jediné - konec hry.
Něco o postavě: Počátek Aureliina života do jejího příběhu vnáší mnoho otazníku již od samotného počátku. Bouřlivé noci, kdy prve zřela svět, dostala označení "zplozenec Starého Boha", neb krví zbarvené duhovky nemohlo mít neposkvrněné nemluvně. Krátce poté, co rodička zesnula, dítě vložili do rukou posla, jenž odvést do Hlubokých cest jej měl a zanechat vlastnímu osudu. Jak se dostala do sirotčince pod taktovkou Sester představených v hlavním městě Thedasu není jisté. Nezařadila se mezi tamní osiřelé děti, jelikož se jí báli. Stala se z ní samotářka od útlého věku. Trávila dny i noci sama na temných místech, kde se jí neodvážila hledat leckterá Sestra, neb jak našla příležitost, nepozorovaně se toulala po sirotčinci a objevovala neznámo.
S přicházejícím adolescentním obdobím nenastal týden, kdy neutekla a netoulala se po Val Royeaux, popřípadě neodcizila drobnost náhodnému kolemjdoucímu na trzích či skromně používaných uličkách hlavního města. Občasnými toulkami se naučila splývat s okolím. Stačilo na okamžik polevit v ostražitosti a vběhla do náruče městkých stráží. Veškeré snahy o únik vyšly vniveč, nuceně předstoupila před Spolek s císařovnou v čele s obviněním z krádeže, jíž se dopustila. Ač se také v tomto okamžiku pokusila zmizet, vrazila do doprovodu přicházející Inkvizitorky, přesněji vůdkyně špehů Leliany. Jednání s Inkvizicí mělo přednost před nezbedným dítětem, proto ji odvedli do vězení, kde zůstala následující okamžiky, do příchodu posla s příkazem, že ji mají předvést přes osazenstvo trůnního sálu. V doprovodu stráže se ocitla opět před všemi přítomnými. Několik náhodně položených otázek vynucující odpovědi vystřídal návrh - nabídka přidání se ke špehům podřizujícím se Inkvizici. Buď to či podvolení se vůli Spolku, načež neměla možnost dopředu zjistit, oč se jedná.
Po bedlivém zvážení, na nějž neměla déle, než pouhých pět minut, nabídku přijala a Aurelia se v necelých čtrnácti letech stala nejmladším učněm "stínového lidu", jak špehy pracující pro Inkvizi nazývala. Podstoupila tvrdý trénink pro zdokonalení prozatímních schopností, které popravdě nestáli za nic, avšak vzhledem k učenlivosti mladého článku, se poměrně brzy dostala na úroveň starších. Ze začátku dostávala snazší úkoly pod dohledem schopnějších a párkrát padla právem na čumák. Žádný učenec z nebe nespadl a chybami se člověk učí, často slýchala z úst svých mentorů. Jak plynul čas, čím dál více pracovala zdokonalení schopností, až se stala jedním z předních agentů tehdejší vůdkyně špěhů. Proti stínové princezně se otočili někteří druhové, jimž musela dokázat, že pozici získala právem. Úspěšným splněním zadaného úkolu zavřela ústa všem, snad i překvapila nadřízenou brilantně odvedenou prací.
Skon Inkvizitorky a jejích rádců v ní vyvolal zármutek, neb přišla o mentorku a člověka, jemuž se mohla kdykoli svěřit. S volbou nového vůdce nechtěla mít nic společného proč také...? Netoužila nahradit zesnulou, avšak výběr nové Inkvizitorky nemohla jakkoli ovlivnit. S odkazem Leliany se rozhodla nakládat opatrně, přesto nepřipustit povolení v dříve stanovených pravidlem. Nesnadné začátky zvládla nejen k vlastnímu údivu dobře, ač nutkání od všeho uprchnout sílilo každým dnem. Podpora od přeživších mentorů umlčela negativismus a slušně jej nakopala. Aurelia se pevně chopila svých povinností a s pomocí starších se brzy vžila do vůdcovské pozice. Ač počet špehů je nadmíru uspokojující, jsou dny, kdy se musí sama vrhnout do akce, neb vyjít z kondice je více, než nežádoucí. Tréninkové programy vede sama a přestože se může zdát, že nemusí mít mnoho volného času, nedovolí si zmeškat jakékoli jednání s Inkvizitorkou a zbylými rádci. Není-li k nalezení ve svých komnatách ve Skyholdu či uličkách Val Royeaux, nachází se v knihovně či studování taktických plánů v terénu.
Nedá se říci, že schvaluje vše, s čím církev veřejně vystupuje před obyvateli Val Royeaux, avšak naučila se to respektovat. Každá práce vyžaduje oběti.
Reli má poněkud komplikovanější povahu. Během práce si udržuje profesionální, neutrální tvář, nevyžaduje-li situace jinou. Pracovní povinnosti plní pečlivě, obezřetně a bezchybně, avšak i mistr tesař se někdy utne a v těchto chvílích se objevuje její spontánní stránka osobnosti, jež se zaměří výhradně na vyřešení nechtěných potíží. Mívá problém s uznáváním autorit, pokud je jí však dopřán čas, zvykne si a je s ní snazší komunikace, ať se jedná o cokoli. Horší je, objeví-li se odvěká tvrdohlavost, kdy pouze dobře mířené argumenty dokáží změnit její názor a přesvědčení, tudíž přestoupit na druhou stranu. Vycházet s Aurelií se zdá nemožnější, než vůbec je. Přes svou samotářskou stránku tomu tak vždy není, při své práci se musí spoléhat i na ostatní a chovat se jako týmový hráč. Dovede se chovat podle etikety, přestože to není většinou potřebně, i když některé mise v přestrojení si to přímo žádají.
Před lety, kdy vymyslela mechanismus pro svou soukromou zbraň zvanou Skrytá čepel, přišla nešťastnou náhodou o pravý malíček.
Nick hráče: AnneGrey