Estreia Lillianne Trevelyan I. |
|
Jméno a příjmení, rod: Estreia Lillianne Trevelyan I., rodu Trevelyan, zvaná Lvice Thedasu
Věk: 26
Rasa: Člověk
Strana: Inkvizice
Pozice: Inkvizitor, vůdce Inkvizice
Kategorie: Warrior
Zbraň: Obouruční Dračí meč s ohnivou runou
Něco o postavě: Jako následník trůnu drakobijce a všemi opěvované legendy to měla Estreia už od malička poměrně složité. Pod vedením generála armády Inkvizice – otce, se musela již od útlého věku učit umění boje, po vzoru matky s velkým mečem, který dlouhou dobu pomalu ani neunesla. Naštěstí v jejím případě zaúřadovaly geny a Lilli v sobě rychle našla talent pro umění boje a obrany, učila se rychle, pomaleji jí to šlo už s učením teorie vládnutí, které nesnášela hned od začátku.
Roky plynuly a ona rostla, sílila, den ode dne vykazovala větší a větší schopnost ustát i boj, i vládu samotnou. V Thedasu našla stejné zalíbení, jako její rodiče a brzy si vypěstovala lásku i k Inkvizici jako takové. Jakmile dostala v 16 letech prvního Drakoliška, vyjížděla s rodiči na méně náročné výpravy a řešila úkoly, které nemohl řešit nikdo z vedení. Doprovázena blízkou kamarádkou – elfkou lučištnicí, se kterou se znala již od narození, projížděla svět Thedasu i přes výslovný zákaz jezdit příliš daleko od pevnosti. Občas se vrátila s nějakým tím zraněním, vždy však celá a s širokým úsměvem.
Se smrtí jejích rodičů se smiřovala Inkvizice dlouho, ona však smíření nikdy nedosáhla. Zapřísáhla pomstu démonům, přísahala věrnost památce rodiny, první lásky – oné elfky, která útok také nepřežila – přísahala změnu, zlom, posun k lepším zítřkům pro Thedas, který se rychle ocitl v občanské válce. Znamení, které po smrti matky připadlo jí, proklela a před zraky ostatních se jej snaží skrývat. Nemluví o něm a v pevnosti i mimo ni o znamení ví jen pár vyvolených, především její rádci. Kdyby však bylo po jejím, raději si ruku hned uřezala, jakmile na dlani spatřila první náznaky zeleného světla démonické magie.
O několik let později, dnes, sedí na dračím trůnu dospělá žena, která své jizvy z bojů dávno už neskrývá, naopak, je na ně patřičně hrdá, přece jen, její činy už pomohly, kde se dalo a kde ne, tam se o to sama snaží, jak to jde. První zmínky o návratu démonů stereotyp dnů, kdy se snažila pouze zvrátit válku Kněžích se Šlechtou, zbořily jako domeček z karet a Estreia se rozhodla jednat okamžitě. Dnes tedy pořádá výpravy nejen politické, ale také průzkumné a válečné.
Estreia je živel. Plná odhodlání, energická, většinou nezůstane na jednom místě moc dlouho. Ostrá, jako čepel dvouručky, která se jí věčně houpe na zádech. Je odměřená a na úrovni, pokud však jde o její blízké, jako přátele, či její rádce, je schopná i sundat svou profesionální masku a uvolnit se. Jakmile je tedy v blízkosti někoho, kdo se jí zamlouvá, stává se z ní okouzlující společnice, perfektně ovládající řeč i chování dvoru. Právě za své blízké by položila ruku do ohně, ztratila již až příliš, nemůže si dovolit přijít o další, proto všechny hlídá, jako oko v hlavě. Neváhá, je spontánní a ze zásady dává na své srdce, ne na to, co říká hlava. Za všechny své činy odpovídá zpříma a málokdy se stává, že by jí nějaké důležité rozhodnutí nějak rozhodilo. Když se tak však stane, má po svém boku své přátele a rádce, ty, bez kterých by tu teď nebyla ani ona, ani pevnost a Inkvizice.
Estreia tuší, že zítřky mohou být pochmurné a každá další negativní zpráva rekrutů jí přidává další chmury, přesto zůstává optimistkou, která věří, že se jí společně s blízkými podaří uzavřít démony i jejich rifty jednou provždy a vrátit Thedasu jeho původní lesk. Za svým cílem si jde pevně, neztrácí vítr ve vlasech, ani rychlost v kroku - její odhodlání, její optimismus a to, jak se o své podanné stará, z ní dělá milovanou Inkvizitorku, vůdkyni, ve kterou lid věří tak, jako v málo co v těchto temných časech.
Nick hráče: Veronica.Collins
Věk: 26
Rasa: Člověk
Strana: Inkvizice
Pozice: Inkvizitor, vůdce Inkvizice
Kategorie: Warrior
Zbraň: Obouruční Dračí meč s ohnivou runou
Něco o postavě: Jako následník trůnu drakobijce a všemi opěvované legendy to měla Estreia už od malička poměrně složité. Pod vedením generála armády Inkvizice – otce, se musela již od útlého věku učit umění boje, po vzoru matky s velkým mečem, který dlouhou dobu pomalu ani neunesla. Naštěstí v jejím případě zaúřadovaly geny a Lilli v sobě rychle našla talent pro umění boje a obrany, učila se rychle, pomaleji jí to šlo už s učením teorie vládnutí, které nesnášela hned od začátku.
Roky plynuly a ona rostla, sílila, den ode dne vykazovala větší a větší schopnost ustát i boj, i vládu samotnou. V Thedasu našla stejné zalíbení, jako její rodiče a brzy si vypěstovala lásku i k Inkvizici jako takové. Jakmile dostala v 16 letech prvního Drakoliška, vyjížděla s rodiči na méně náročné výpravy a řešila úkoly, které nemohl řešit nikdo z vedení. Doprovázena blízkou kamarádkou – elfkou lučištnicí, se kterou se znala již od narození, projížděla svět Thedasu i přes výslovný zákaz jezdit příliš daleko od pevnosti. Občas se vrátila s nějakým tím zraněním, vždy však celá a s širokým úsměvem.
Se smrtí jejích rodičů se smiřovala Inkvizice dlouho, ona však smíření nikdy nedosáhla. Zapřísáhla pomstu démonům, přísahala věrnost památce rodiny, první lásky – oné elfky, která útok také nepřežila – přísahala změnu, zlom, posun k lepším zítřkům pro Thedas, který se rychle ocitl v občanské válce. Znamení, které po smrti matky připadlo jí, proklela a před zraky ostatních se jej snaží skrývat. Nemluví o něm a v pevnosti i mimo ni o znamení ví jen pár vyvolených, především její rádci. Kdyby však bylo po jejím, raději si ruku hned uřezala, jakmile na dlani spatřila první náznaky zeleného světla démonické magie.
O několik let později, dnes, sedí na dračím trůnu dospělá žena, která své jizvy z bojů dávno už neskrývá, naopak, je na ně patřičně hrdá, přece jen, její činy už pomohly, kde se dalo a kde ne, tam se o to sama snaží, jak to jde. První zmínky o návratu démonů stereotyp dnů, kdy se snažila pouze zvrátit válku Kněžích se Šlechtou, zbořily jako domeček z karet a Estreia se rozhodla jednat okamžitě. Dnes tedy pořádá výpravy nejen politické, ale také průzkumné a válečné.
Estreia je živel. Plná odhodlání, energická, většinou nezůstane na jednom místě moc dlouho. Ostrá, jako čepel dvouručky, která se jí věčně houpe na zádech. Je odměřená a na úrovni, pokud však jde o její blízké, jako přátele, či její rádce, je schopná i sundat svou profesionální masku a uvolnit se. Jakmile je tedy v blízkosti někoho, kdo se jí zamlouvá, stává se z ní okouzlující společnice, perfektně ovládající řeč i chování dvoru. Právě za své blízké by položila ruku do ohně, ztratila již až příliš, nemůže si dovolit přijít o další, proto všechny hlídá, jako oko v hlavě. Neváhá, je spontánní a ze zásady dává na své srdce, ne na to, co říká hlava. Za všechny své činy odpovídá zpříma a málokdy se stává, že by jí nějaké důležité rozhodnutí nějak rozhodilo. Když se tak však stane, má po svém boku své přátele a rádce, ty, bez kterých by tu teď nebyla ani ona, ani pevnost a Inkvizice.
Estreia tuší, že zítřky mohou být pochmurné a každá další negativní zpráva rekrutů jí přidává další chmury, přesto zůstává optimistkou, která věří, že se jí společně s blízkými podaří uzavřít démony i jejich rifty jednou provždy a vrátit Thedasu jeho původní lesk. Za svým cílem si jde pevně, neztrácí vítr ve vlasech, ani rychlost v kroku - její odhodlání, její optimismus a to, jak se o své podanné stará, z ní dělá milovanou Inkvizitorku, vůdkyni, ve kterou lid věří tak, jako v málo co v těchto temných časech.
Nick hráče: Veronica.Collins